Úvod do problematiky hospicové péče

Ve svém příspěvku bych chtěl přiblížit fenomén hospice. Jednak z obecného hlediska, přes základní myšlenku hospicové péče, vysvětlit základní klíčové pojmy a témata vázající se k této problematice.
Dále se pak zaměřit na hospice z pohledu jejich velikostních kapacit, ukázat některé charakteristické příklady lůžkových hospiců, které vznikají u nás či ve světě, poukázat na jejich společné i rozdílné prvky. Na konkrétních příkladech ukázat realitu fungování různých velikostních typů, s ohledem na kvalitu a intimitu poskytované péče, která se zde střetává s ekonomickými faktory.
Jako zástupce jednotlivých kategorií, které zde chci prezentovat jsem si zvolil hospic st. Joseph v Londýně, hospic sv.Anežky v Červeném kostelci a hospic Villa Auguste v Lipsku.

Základní terminologie
Hospicová péče
Hospicová péče je forma paliativní péče, kterou tvoří souhrn lékařských, ošetřovatelských a rehabilitačních činností, poskytovaných preterminálně a terminálně nemocným, u kterých byly vyčerpány možnosti kauzální léčby, ale pokračuje léčba symptomatická s cílem minimalizovat bolest a zmírnit všechny obtíže vyplývající ze základní diagnózy i jejich komplikací a zohledňující bio-psycho-spirito-sociální potřeby nemocného. Je zde kladen důraz na celostní vnímání člověka. Paliativní péči nelze vztahovat ke konkrétním typům zařízení (hospic, nemocnice,…), jedná se spíše o filosofii, o postoj k životu. Lze ji aplikovat i v domácím prostředí.

Paliativní versus kurativní léčba
Paliativní medicína představuje ucelený systém pomoci umírajícím a jejich rodinám. Je to celková léčba a péče o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu. Léčí příznaky, symptomy nemoci, kde již není možné odstranit, vyléčit její příčinu. Nejdůležitější je léčba bolesti a dalších symptomů, stejně jako řešení psychologických, sociálních a duchovních (spitiruálních) problémů nemocných. Postupy paliativní medicíny se nemoc sice neodstraní, ale přesto se subjektivní stav pacienta může zlepšit.
Kurativní léčba naopak léči příčiny nemoci. Výsledkem kurativní léčby je úplné vyléčení pacienta.

Co je hospic?
Hospic je specializované zařízení, poskytující paliativní péči a je určen pro terminálně nemocné.

Myšlenka hospice
Vychází z úcty k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti, a z jeho potřeb: biologických, psychologických, sociálních a duchovních. V hospicích je akcentován duchovní rozměr péče, který obyčejně v nemocnicích chybí. Základní filozofie hospice vychází z úcty k životu a úcty k člověku jako jedinečné, neopakovatelné bytosti.
Hospic nemocnému garantuje, že nebude trpět nesnesitelnou bolestí, bude vždy respektována jeho lidská důstojnost a v posledních chvílích nezůstane osamocen. Důraz je kladen na kvalitu života nemocného, a to až do jeho posledních chvil. Personál se snaží naplnit dny nemocného životem, doprovázet jeho i jeho příbuzné, kteří přestože trpí současně s ním, hrají nezastupitelnou roli v hospicové péči. V hospicích se nepouští ze zřetele rodina ani po smrti zesnulého.
Úkolem hospice je pomáhat a sloužit. Nedává si za cíl odstranit utrpení. Hospic respektuje smrt jako nedílnou a přirozenou součástí života. Filozofie hospice vyžaduje hluboce lidský a současně profesionální přístup.

Kdo může v hospici pracovat?
Mimo vysoce odbornou dovednost ve svém povolání to musí být lidé, kteří mají skutečně a bezvýhradně rádi lidi. Současně to jsou lidé, kteří jsou vyrovnáni se svou vlastní konečností, smrtelností.
Základním kamenem dobrého fungování hospice je sestavení sehraného multidisciplinárního (interdisciplinárního) týmu, který poskytuje paliativní péči. Jeho vhodné sestavení může trvat několik měsíců (či více než rok). Tým je zpravidla tvořen lékaři, zdravotními sestrami, ošetřovatelským personálem, duchovním, sociálním pracovníkem popř. podle zaměření hospice a poskytovaných služeb dalšími potřebnými profesemi (psycholog, psychoterapeut, fyzioterapeut aj.). Nezastupitelnou roli zde mají dobrovolníci, tzv. "listeners", tedy "naslouchající", kteří dělají klientům společnost.

Formy hospicové péče
Domácí hospicová péče
Domácí péče je pro nemocného zpravidla ideální, ale ne vždy dostačující. U nás zatím není moc rozvinutá. Předpokládá určitou úroveň rodinného zázemí. Vázána je na domácí prostředí nemocného, kde se péče o něj dělí mezi kvalifikované pracovníky a rodinu. Rozlišujeme pečovatelskou péči prováděnou profesionály (home care) a laiky (home help).

Stacionární hospicová péče - denní pobyty
Stacionáře jsou zřizovány většinou jako součásti hospice. Pacient je v tomto případě přijat ráno nebo odpoledne a navečer se vrací domů. Tento způsob připadá do úvahy u nemocných z blízkého okolí hospice, pokud u nich nestačí domácí péče.

Lůžková hospicová péče
Je aktuální zejména tehdy, když předchozí dvě formy nestačí, nebo nejsou vůbec k dispozici. V případě, že je i možnost výše uvedených dvou forem, po zlepšení zdravotního stavu nemocného, nebo zotavení jeho rodiny, se může vrátit do domácí péče. Péče se poskytuje v lůžkovém hospici.

Ukázky tří vybraných hospiců
Hospic St. Joseph (Velká Británie)
založen: r.1905 církevím řádem, novodobá přístavba v r. 2005
poloha: Velká Británie, Londýn, East End
spádová oblast: východ a severovýchod Londýna, 2 miliony lidí
velikost, kapacita: lůžkový hospic - 163 klientů , denní hospic - 120 klientů

Hospic_st_Josef_ilustrace

Hospic Villa Auguste (Německo)
založen: r. 2000 hospicovým sdružením Hospizverein
poloha: Německo, Lipsko, čtvrť Stotteritz
spádová oblast: část Lipska
velikost, kapacita: lůžkový hospic - 10 klientů, denní hospic - 4 klienti

Hospic_Villa_Auguste_ilustrace

Hospic Anežka Česká (ČR)
založen: r.1993 diecézní charitou, první hospic v ČR
poloha: Červený Kostelec u Hradce Králové, klidová poloha v obytné čtvrti
spádová oblast: Královéhradecký kraj
velikost, kapacita: lůžkový hospic - 30 klientů, denní hospic - 8 klientů

Hospic_Cerverny_Kostelec_ilustrace

Tyto ukázky byly vybrány záměrně. Chtěl jsem ukázat, že existují hospice nízko i více kapacitní, záleží na místě a na okolnostech, ve kterých vznikají.
Na příkladu hospice St. Joseph je zajímavé sledovat zejména jeho historický vývoj a následný růst a rozšiřování kapacit. Typické bylo založení církevním řádem a donátorství velké částky k zakoupení první budovy. Hospic se postupně rozšiřoval z původní vily na moderní několikapatrovou budovu, která připomíná svým provozem a kapacitami spíše nemocnici. Bylo to dáno zejména masivním nárustem počtu obyvatel v této části Londýna a snahou saturovat jejich potřeby.

U hospice Villa Auguste se jedná o spojení 2 staveb - rekonstrukce staré budovy ve stylu art-deco a moderní novostavby. Celý soubor je propojen s příjemně komponovanou odpočivnou zahradou. Oba objekty si ponechávají rezidenční charakter i měřítko. V přístavbě je soustředěna lůžková část a v objektu původním je provozní i společenské zázemí. Použité materiály v interiéru i exteriéru celý objekt příjemně zabydlují. Klient se zde může cítit skutečně jako u sebe doma.

Hospic Anežky České je první stavbou svého druhu v ČR. Myslím si, že stavební program byl velmi dobře sestaven. Jedná se o třípatrovou budovu, lůžkové části s komplementem jsou umístěny v horních patrech, v dolním podlaží je provozní zázemí. Po letech fungování byl provoz prověřen časem a lze konstatovat, že přes drobné změny, se jeví jako optimální i v současnosti.

Závěr
Na výše uvedených příkladech jsme viděli, že architektura hospice může být velmi různorodá.

První příklad - obrovská budova umístěná v evropské metropoli (Londýně), pro mnoho desítek lidí, která působí spíše jako nemocnice.
Druhý příklad - hospic na menším městě (Červený Kostelec) pro zhruba tři desítky klientů.
Třetí příklad - hospic v klidové čtvrti velkého města (Lipska) pro deset lidí.

Zamysleme se nad rolí architekta tvořícího budovu, vlastní provoz hospice. Existuje nějaký univerzální návod jak hospice projektovat? Jak má hospic vypadat? Malý, velký, dlouhý, vysoký? Mají být všechny stejné (když do nich přicházejí lidé se stejnými vyhlídkami na budoucnost, s podobnými potřebami?)
Co je správné? Budovat hospice menší a komornější, s vyšší mírou intimity, nebo naopak kapacitnější (ne nutně anonymní ústavy pro desítky, ne-li stovky pacientů), které jsou výhodnější po ekonomické stránce. Je tato otázka vůbec položena správně? Nezáleží nakonec na personálu a na klientech, kteří se v hospici střetávají? Netvoří "oni" tu pomyslnou "architekturu" hospice?
Sám jsem měl možnost navštívit několik desítek zařízení podobného typu (ne nutně jen hospiců), šlo o zařízení, kde se jeden člověk stará o druhého. Člověk pečující a člověk potřebný. Ne vždy kvalita a způsob poskytovaných "služeb" souvisela s kvalitou prostředí, potažmo budovy (architektury). Řekl bych, že spíše naopak. Univerzální řešení zřejmě neexistuje. Architekt by měl tedy spíše korigovat prvotní přání a nadšení zadavatele.

Minimalizovat chyby v samotné prvotní rozvaze o podobě hospice, jeho vzhledu, fungování a umístění v urbanismu. Naplnit všechny vztahové a prostorové vazby, splnit technicko-normativní požadavky (dostatečná šíře chodeb, osvětlenost,…). Vyprojektovat hospic maximálně funkční a účelný (usnadňující již tak velmi těžkou práci personálu), nezapomenout ale tvořit prostor maximálně humanizovaný, blízký odcházejícímu člověku, protože právě takovému je hospic určen především. Výsledkem by pak měla být stavba, která budoucím uživatelům nebude vadit, naopak bude plně funkční a příjemná k užívání.

Jan Bouček
03.11.2011


Jan Bouček: Úvod do problematiky hospicové péče
Fotografie: Jan Bouček.

Literatura

Bouček J.: Typologie hospice a související problematika, doktorská práce na FA ČVUT, 2011 Svatošová M: Hospice a umění doprovázet, Ecce homo, Praha 2003 Munzarová M.: Eutanazie, nebo paliativní péče?, Grada, Havl. Brod 2005 Šestáková, Dvořák, Bouček: Stavby pro sociální služby, Česká technika, ČVUT Praha 2006

Internetové stránky

http://www.hospice.cz/ http://hospice.fsv.cvut.cz/hospice http://www.hospic.cz/ http://www.hospiz-leipzig.de/ http://www.stjh.org.uk

Soubory ke stažení


(c) Irena Půžová