Veřejné prostory v nových obytných souborech I.


Autor: Admin

Pohled na problematiku z hlediska prostorové struktury sídel

Rozrůstání měst je moderním fenoménem všech evropských zemí. Ve skutečnosti se urbanizace v ČR rozvíjela v poslední době příliš často bez promyšleného plánování a definované strategie území. Skutečné množství pozemků vhodných pro rozvoj měst je omezené. Monofunkční obytné soubory často "parazitující" na tradičních částech obcí nevytváří komplexní sídla. Neefektivní využití prostoru, špatná integrace novostaveb do stávající městské zástavby a nespokojenost obyvatel s poptávkou po veřejných službách a dopravě zvyšují náklady obecního rozpočtu. Obytné lokality v podobě suburbií v okolí velkých měst postrádají charakterově pestré obytné prostředí. Zatímco v západní Evropě získávají v praxi na popularitě principy trvale udržitelného rozvoje, u nás je tento pojem užíván pouze v rovině teoretické. Pokusme se podívat na tuto problematiku z hlediska prostorové struktury navrhovaných sídel. Při hledání budoucí vize vedoucí k větší rozmanitosti fyzického a sociálního prostředí je užitečné nahlédnout jednak do současných zahraničních přístupů, ale zároveň také na počátek 20. stol. do doby vzniku prvních zahradních měst. Klíčovým konceptem pro vznik prvních suburbií na poč. 20. stol. byla idea zahradních měst, která v sobě spojovala výhody městského i venkovského prostředí s důrazem na kvalitu veřejných prostranství a čtvrtí jako celků. Právě tyto principy by se mohly stát lepší alternativou k utváření dnešních suburbií.

Zastoupení veřejných prostorů v sídlech
Poměr plošného zastoupení veřejných prostorů v celkové ploše sídla je důležitým ukazatelem kvality sídla. Porovnáme-li hodnotu zastoupení veřejných ploch (komunikací, rozptylových prostorů a zeleně) v "zahradních" městech a v současných suburbiích, vychází nám velmi rozdílné hodnoty. V případě zahradních měst - 30% (Letchworth Garden City, Ořechovka), v suburbiích kolem Prahy pouze 19%. Alarmujícím propadem v nových obytných lokalitách je přitom zastoupení těch ploch, které jsou nadstavbou sídel - ploch zeleně a veřejných rozptylových prostranství. Zastoupení komunikací, jako nezbytných součástí sídel, dosahuje obdobných hodnot. Výsledná hodnota podílu veřejných prostorů v našich sídlech poukazuje na nezbytnou potřebu zvýšit zastoupení ploch zeleně a drobných rozptylových prostranství tak, abychom se přiblížili k optimálním 25-30%. Vlastní zastoupení veřejných prostorů v sídle ovlivňuje způsob parcelace, forma zástavby a funkční náplň lokality.

Obr. 1 Plošné zastoupení veřejných prostorů z celkové plochy sídla.

Parcelace
Parcelace předurčuje formu a druh zástavby. Procházíme-li nově navrhovanými obytnými soubory, setkáváme se nejčastěji s izolovaným typem rodinného domu centrálně umístěným na parcele. Tyto "univerzální" urbanistické formy často nerespektují charakter sídla. Nerozlišují, zda je sídlo součástí předměstí většího celku, okrajovou částí vesnice či sídlem v krajině. Snaha rozčlenit rovnoměrně plochu území na stejně velké pozemky je hlavním důvodem vedoucím k jednotvárnosti lokality s jediným veřejným prostorem – ulicí.

Obr. 2 Parcelace předurčuje formu a druh zástavby.

Chceme-li jít cestou trvale udržitelného rozvoje, bude nezbytné poskytnout různorodou nabídku bydlení (typem, tvarem, velikostí), která bude zároveň podporovat sociální rozmanitost a racionální hustotu osídlení. Bylo by vhodné omezit formu rodinných domů, které pouze slepě vyplňují parcelu a umožnit začlenit do urbanismu i další způsoby bydlení. Krátké odstupové vzdálenosti izolovaných RD a přímý kontakt s okny sousedů navozují pocit nedostatku soukromí. Výhodnější využití pozemku představuje např. forma dvojdomů, která naplňuje sen o vlastním domě s vlastním vstupem a zahradou a zároveň šetří plochou sídla.

Obr. 3 Výhodnější využití pozemku zahrady představuje např. forma dvojdomů.

Zájem o diferencované bydlení je předmětem aktuální nabídky a poptávky. Od 90. let 20. stol. stavěla domy generace poznamenaná dobou násilné kolektivizace. Léty zakořeněný odpor, mít cokoliv společného, vedl logicky k opaku – snu o domě bez sousedů s velkou zahradou a to i za cenu, že se o ni nebudeme starat. V dnešní době nastupuje nová generace stavebníků, která již v sobě nenese předsudky režimu před rokem 1989. Lidé začínají myslet ekonomicky, po vzoru zahraničních trendů podporují nízkoenergetickou výstavbu. Dá se tedy předpokládat, že poptávka po různých typech bydlení (menších RD a dvojdomcích) poroste. Racionální hustota zástavby šetří územím obce, podporuje krátké dostupové vzdálenosti a vazby na centrum. Hustotě osídlení se konkrétně věnuje publikace architekta Petra Hniličky Sídelní kaše (2005). Jiný, zahraniční zdroj, uvádí orientační hodnoty hustoty osídlení vztažené k počtu bytových jednotek na 1 hektar včetně komunikací následovně. Rozlišuje přitom charakter sídel. Pro vesnice a venkov 20–25 b.j./ha, pro malé obce 30-40 b.j./ha, v případě městských částí 45-50 b.j./ha a městských center 70 až 90 b.j./ha.

Forma zástavby
Forma zástavby vytváří diferenciaci veřejných prostorů a dodává území specifický charakter, který jednoznačně ovlivňuje obytné prostředí. Umístění, tvar, hustota a měřítko okolní zástavby mají určující vliv na vnímání prostoru člověkem. Porovnáme-li zástavbu v anglických zahradních městech se způsobem zastavování u nás, zaznamenáváme patrné rozdíly zejména v:

  • měřítku staveb
  • hustotě osídlení
  • délce komunikací
  • množství veřejných prostorů a jejich pestrosti

Obr. 4 Porovnání forem zástavby v Letchworthu a Velkých Přílepech. (zdroj map Google)

Zástavba v anglických zahradních městech je charakteristická vyšší hustotou řadových domů a dvojdomů s typickou formou soukromých předzahrádek bez oplocení. Rozmanité řazení objektů umožňuje vytvářet střídavě otevřené a uzavřené prostory. S podobným přístupem se můžeme setkat také ve Francii, Belgii nebo v Holandsku.

Modelové schéma na obr. 5 ukazuje rozdílnou formu uspořádání zástavby v území o velikosti 1,8 ha a zkoumá, kolik plochy lze v lokalitě ušetřit. Rozmanité řazení 20 rodinných domů podle principu zahradních měst (vlevo) vytváří v jednotlivých seskupeních malé společné prostory. Pozemky seskupených domů a dvojdomů se pohybují kolem 280–400 m2. Omezení velikosti pozemků je poté kompenzováno kratší dostupnou vzdáleností k vybavenosti sídla. Výsledek ukazuje, že z celkového území je ušetřeno až 30 % plochy vyčleněné např. pro park, školu/školku, náměstí s obchody, nebo zelenou sportovní plochu. Řešení na modelovém schématu prokazuje racionální a šetrný přístup k území, jež zároveň podporuje sociální vztahy. Způsob organizace sídel s pozemky o menší výměře umožňuje obyvatelům nabídnout dokonce více prostoru a přátelské intimity než tradiční dělení. Na podobných principech staví dnes v zahraničí nově vznikající obytné soubory. Je třeba zmínit, že na rozdíl od ČR, státy západní Evropy ve své historii neprodělaly éru násilné kolektivizace, nebyly proto u nich přerušeny tradiční hodnoty a vztah k bydlení. Západoevropská města mnohem přirozeněji navazují na myšlenky zahradních měst. V urbanismu je potom kladen důraz na propojenou pěší dopravu a veřejné prostory, které jsou koncipovány jako mezigenerační a polyfunkční. Součástí šetrného přístupu k území je i způsob řešení dopravy v klidu. Místa pro parkování bývají jasně vymezená, sdružená a umístěná mimo soukromý pozemek. Často bývají kryta pergolovými přístřešky s popínavými rostlinami. Kromě rozmanitosti v zástavbě, je vhodné podporovat i různé formy zahradního designu, jednotného oplocení a zeleně.

Obr. 5 Schéma prostorového porovnání výstavby 20 rodinných domů.

Typologie obytné zástavby

Kvalitní obytné prostředí by mělo působit vždy jako celek, který zároveň poskytuje charakterově pestré prostředí a atraktivní zákoutí pro děti, dospělé i seniory. Současná obytná zástavba se většinou orientuje na mladé páry s dětmi (mohou si dovolit koupi RD), ale už neposkytuje nabídku bydlení pro sociální mix. Podíváme-li se do ulic dnešních suburbií, uvidíme nejčastěji předimenzované typy katalogových rodinných domů. Na současném trhu chybí např. nabídka malometrážního bydlení se zahradou pro jednotlivce nebo seniory. Dalším typem moderního bydlení, který je v zahraničí běžný a u nás absentuje je bydlení v RD se 2 byty (jeden byt v přízemí, jeden v patře s terasou). V zahraničí je označován jako "střední" typ, často stavěn formou řadové zástavby (na pomezí individuálního a společného bydlení).

Modelová situace na obr. 6 ukazuje příklad diferencovaného uspořádání obytné zástavby na stejném území. Zástavba izolovaných RD omezuje veřejný prostor na 13%, který představuje pouze komunikaci. Postupnou diferenciací bydlení a zahušťováním získáváme veřejný prostor až v 35% zastoupení. Schéma prokazuje, že rozmanitá nabídka bydlení umožňuje vytvářet příjemná zákoutí veřejných prostorů (dětské hřiště, prostor s mlatovým povrchem pro pétanque, náměstíčko,…), aniž by se snížil počet bytových jednotek nebo kvalita samotných domů.

Obr. 6 Vliv diferencovaného bydlení na zastoupení veřejných prostorů.

Případová studie – La Chapelle sur Erdre (Francie)
Vybraná případová studie ukazuje realizaci výše uvedených principů v zahraniční praxi. Zvolený příklad ze západní Francie je výsledkem snahy vytvořit komplexní celek – satelit vůči jádrovému městu Nantes. Městečko La Chapelle /s.E je v současnosti napojeno na jádrové město autobusovou dopravou, v roce 2011 je naplánováno dokončení systému tram-train, který by spojoval sídlo přímo s centrem Nantes. V roce 2005 byla v La Chapelle /s.E dokončena obytná lokalita, jež přímo navazuje na stávající strukturu původního městečka. Lokalita je vzdálená 8 min chůze od centra. V novém obytném souboru bylo analyzováno procentuální zastoupení veřejných prostorů. Měřením byla zjištěna hodnota dosahující 31,3%, která odpovídá zjištěnému optimu zahradních měst (obr. 7).

Obr. 7 Zastoupení veřejných prostorů dosahuje 31,3%. (podkladová mapa Google)

Typologie zástavby nabízí bydlení odpovídající charakteru malého města. Jsou zde zastoupeny bytové domy do 4 np., střední dvoupodlažní bydlení, řadová zástavba, dvojdomy i izolované domy (obr.8). Charakter obytného prostředí dotváří všudepřítomná zeleň, většinou v majetku města. Ve středu obytného okrsku je umístěna zelená plocha pro rekreační využití s klubovnou. Tento ústřední park je umístěn na pohledové ose navazující na původní část obce (kostel). Celým územím se prolínají pěší cesty spojující malá ohniska aktivit – dětská hřiště a parky.

Obr. 8 Rozmanitá nabídka bydlení obklopená veřejnou zelení.

Závěr

  • optimální hodnota zastoupení veřejných prostorů v sídlech dosahuje 25-30%
  • přinavrhování současných sídel je třeba zvýšit zastoupení ploch zeleně arozptylových prostranství. Z průzkumů zahradních měst a současnýchzahraničních principů vyplývá optimální poměr ploch 13% (komunikace) :14% (zeleň) : 2% (rozptylová prostranství).
  • snaha rozčlenit rovnoměrně plochu území na stejně velké pozemky je hlavním důvodem vedoucím k jednotvárnosti lokality
  • racionálníhustota osídlení (a velikost pozemků) by měla zohledňovat charaktersídel. Je třeba rozlišovat bydlení městského typu s vyšší hustotouosídlení a bydlení venkovského typu s většími pozemky, jež byumožňovaly např. sadovnictví nebo chov zvířat.
  • výhodnější využití pozemku představuje např. forma dvojdomů
  • rozmanitéřazení objektů umožňuje vytvářet střídavě otevřené a uzavřené prostory.Vhodným příkladem jsou anglická zahradní města z poč. 20. stol.
  • je třeba diferencovat typologii obytné zástavby tak, aby se rozvíjela sociální a generační rozmanitost území.

Klíčová slova: Obytné prostředí, Veřejné prostory, Suburbánní výstavba, Zahradní města

Kontakt

Napište nám...

Alena Mocová
10.01.2011



Literatura

BAŠE, M. (2006): Sídla a stavby na venkově. Česká technika - nakladatelství ČVUT

CÍLEK, V. (2005): Krajiny vnitřní a vnější. Nakladatelství Dokořán, Praha

DAY, Ch. (2004): Duch a místo. Uzdravování našeho prostředí. Uzdravující prostředí. Vydavatelství ERA, Brno.

GEHL, J., GEMZØE, L. (2002): Nové městské prostory. Vydavatelství ERA, Brno.

HAASE D., NUISSL H. (2007): Does urban sprawl drive changes in the water balance and policy?: The case of Liepzig, Germany

HNILIČKA, P. (2005): Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů. Vydavatelství ERA, Brno.

MADDEN, K. (2003): Utváření místa: příručka k vytváření kvalitních veřejných prostranství. Nadace Partnerství. Brno

MAIER K., ŘEZÁČ V. (1997): Ekonomika v území. Urbanistická ekonomika a územní rozvoj. ČVUT, Praha

SCHMEIDLER, K. (2009): Ekologický způsob mobility: Chůze v urbánním prostředí. EKO - EKOLOGIE A SPOLEČNOST, 2009, roč. XX, č. 4, s. 14 - 19

(c) Irena Půžová