Veřejné prostory v nových obytných souborech III.

Pohled na problematiku z hlediska funkční náplně sídel

Přínosem zahradních měst pro současné suburbie není pouze atraktivní bydlení v zeleni. Jedná se zejména o sídla obsahující základní veřejné i komerční vybavení místního rozsahu.

Satelitní města jsou koncipována jako tradiční města s centrálním prostorem – náměstím s parkem, poskytují zaměstnání v místě bydliště a v přilehlé krajině umožňují rekreaci. Velikost obytného území je limitována tak, aby sídlo bylo schopno splnit jeho základní funkce (nakupování, zaměstnání, rekreaci) a uspokojit denní potřeby jeho obyvatel. Pestrá nabídka funkcí a krátké dostupové vzdálenosti činí sídlo soběstačným. Neméně důležité je i jeho snadné, spolehlivé a rychlé dopravní spojení s jádrovým městem, zejména prostředky hromadné dopravy. Chybí-li v sídle vyvážená nabídka funkcí, potom jsou jeho obyvatelé závislí na jiných lokalitách. "Vztah mezi dnešnímpředměstím a městem je vztahem závislosti. Nekonečné suburbie jsou i vuspokojování základních každodenních potřeb nesoběstačné a závislé na vnitřním městě. Suburbiím chybí celistvost a městskost" (Hnilička 2005, s. 26). Tato nesoběstačnost se projevuje zvýšenou dojížďkou obyvatel za denními potřebami do jádrového města, navíc uskutečňovanou výhradně prostředky individuální automobilové dopravy po nedostatečně dimenzovaných a nekvalitních silnicích II.a III. třídy. To je mimo jiné důvodem, proč v suburbiích často absentují chodníky.

Specifické funkce vyžadují specifické veřejné prostory. Podle převažující funkce se veřejné prostory člení na reprezentační, shromažďovací, společenské, obytné, dopravní a rekreační. Chybí-li v sídle rozmanitá funkční náplň, potom schází i nabídka pestrých veřejných prostorů. Funkce v sídle jsou bezprostředně spjaty s lidskými činnostmi. Vlastní aktivity ve veřejném prostoru rozděluje např. Gehl(2000) na:

  • aktivity nutné – jež jsou pro život lidí nezbytné, musí být vykonávány (chůze do zaměstnání, do školy, nakupování)
  • aktivity volitelné – závislé na vlastním volnočasovém rozhodnutí (rekreace, procházky). Jsou nejvíce závislé na atraktivitě veřejných prostorů.
  • aktivity společenské – umožňující kontakt s jinými lidmi. Jsou výsledkem výše uvedených aktivit.

Proto,aby byly činnosti v sídlech vůbec uskutečňovány, potřebují vyvážený funkční rámec příslušný velikosti sídla. Vyvážený vztah bydlení, občanské vybavenosti irekreace. Schémata na obr. 1 znázorňují základní vazby a funkce ve městě, které vycházejí z potřeb člověka. Zároveň poukazují na potřebu pojímat obec jako funkční celek, který dokáže nabídnout aktivity i jádrovému městu.

01_schema_velke

Obr.1 Nabídka funkcí podporuje komplexnost a nezávislost obce.

Bydlení

Problematikou soudobé rezidenční suburbanizace je nárůst velkých monofunkčních ploch čistého bydlení. Způsob bydlení přitom nerozlišuje charakter městkého či venkovského prostředí, neodlišuje specifické potřeby obyvatel obcí. Bydlení spjaté skrajinou a životem na venkově vyžaduje často na svých pozemcích možnost umístění i dalších funkcí (sadovnictví, chov koní, autodílna, apod.).Pozitivnějším příkladem venkovského typu bydlení je u nás např. lokalita v obci Tursko, kde je velikost obytného území úměrná sídlu. K obci je lokalita přičleněna rostlým způsobem. Zástavba netvoří dlouhé řady, jedná se o menší typy domů na větších parcelách jednotně oplocených plaňkovými ploty (obr. 2).

02_venk_bydleni

Obr.2 Bydlení spjaté s krajinou a životem na venkově by mělo mít odlišný charakter.

Mnohem častěji se však setkáváme s formami monofunkční zástavby vzešlé z územních plánů a pravidelná parcelace umožňující zastavovat území jedním typem univerzální zástavby. Pro podporu identity sídel by bylo vhodné rozlišovat charakter bydlení a plošně omezit další rozpínání kolonií domů do krajiny. Jsou to právě plochy obytné zástavby, v nichž zaznamenáváme největší nerovnováhu mezi "obrovským" soukromým (87%) a "omezeným" veřejným (13%) prostorem (obr.3).

03_zastavba_soukrom_prostor

Obr.3 Nerovnováha mezi soukromým a veřejným prostorem v obytné zástavbě.

K veřejným prostorům zahradních měst přispívá způsob uspořádání zástavby spřítomností předzahrádek. Upravené soukromé předzahrádky podporují vztah uživatele k místu a tím i k veřejným prostorům. Chodcům zase dávají pocit optického rozšíření uličního profilu. K plochám bydlení se bezprostředně váží dětská hřiště a malé parky, které jsou v obytné zástavbě provázány bezpečnými pěšími vazbami.

Občanská vybavenost
Hlavní myšlenka zahradních měst spočívá v racionálním a šetrném přístupu k území. Zahradní město bylo od počátku plánováno jako sídlo městského charakteru s omezenou velikostí obytného území. Způsob organizace řadových domů s menšími soukromými pozemky umožnil ušetřit plochu území pro veřejné prostory, které ještě dodnes dovolují dalšímu rozvoji specifických potřeb obyvatel. Ušetřené území bylo od počátku chápáno jako prostorová rezerva, jejíž funkce se budou postupně naplňovat v závislosti na počtu obyvatel. Tento princip je nejlépe patrný na půdorysu centrální části Letchworthu (obr. 4).

04_letch_mapa

Obr.4 Postupné dotváření centra Letchworthu – centrum jako prostorová rezerva.

Značný přírůstek obyvatel v našich obcích způsobuje zvýšené nároky na občanskou vybavenost původních sídel, které nemají prostorovou nebo finanční kapacitu. Původní centra suburbánních obcí bývají nevýrazná, neupravená, pro své nové obyvatelene atraktivní. Stávající občanská vybavenost nepůsobí pro zákazníky atraktivně. V této podobě může jen těžko konkurovat vybavenosti jádrového města (obr. 5).

05_vybavenost

Obr. 5 Podoba občanské vybavenosti našich suburbií a úzké chodníky nejsou pro zákazníky atraktivní.

Úzké chodníky před vstupy do objektů omezují nejen pěší pohyb, ale tím i ekonomický rozvoj drobného podnikání. Finanční deficit se zpětně projevuje v zanedbaném vzhledu obchodů.

Přibudování současných suburbánních sídel byla přerušena vazba k tradici. Tradiční město s tržním náměstím či vesnice s návsí jsou polyvalentními prostory se smíšenou funkcí, které podporují společenské vztahy. Veřejné prostory mají reprezentativní charakter. Jsou jimi předprostory významných budov, rozšířené chodníky, pěší zóny i malá náměstí. Mnohá zahraniční města proto začala svá centra revitalizovat a doplňovat atraktivními prvky, originálními uměleckými díly od fontán, pítek, plastik po ucelený městský mobiliář. Atraktivní předprostor občanské vybavenosti v Anglii nebo Francii je základem úspěchu existence drobných obchůdků a restaurací. Nechybí lavičky, odpadkové koše ani stojany na kola (obr. 6).

06_vybavenost2

Obr. 6 Základem úspěchu existence drobných obchůdků a restaurací je dostatečný předprostor.

Své místo opět nalézají tržní náměstí pronajímaná soukromými farmáři s biopotravinami. Ať se již jedná o velké město nebo vesnici, zákonitosti veřejných prostorů zůstávají stále stejné, proměnné je pouze měřítko a proporce. Každý prostor je naplňován různorodými funkcemi. Někde je to kavárna, jinde se hraje pètanque. Procházíme-li ulicemi kolem úřadu, pošty nebo radnice, míjíme vůni blízkého pekařství. Obce se silným historickým základem např. s existencí kostela, zámku, parku či obory mají jednodušší předpoklady pro rozvoj a revitalizaci veřejných prostorů. V obcích, které postrádají výrazný funkční prvek, je o to cennější okolní krajina. Práce zahraničních krajinářů se potom zaměřuje na vytváření atraktivní "mikrokrajiny" adaptované do měřítka obcí a využívající místních specifik.

Sport a rekreace
Okrajové části měst jsou místy, kde se prolíná volná krajina do urbanistické struktury. Na tomto rozhraní často potkáváme staré zemědělské usedlosti nebo tovární komplexy, které si zaslouží nový pohled ve formě transformací. Krátkodobá rekreace ve formě piknikové louky, cyklistických a pěších cest vhodně doplňují funkční náplň sídel (obr. 7).

07_krajina

Obr.7 Prolínání volné krajiny do urbanizovaných sídel.

Důležitými veřejnými prostory jsou vstupy do krajiny.Předpokladem fungování je propustnost krajiny dovnitř sídla např. formou parků a průhledů. Nabídka rekreačního vyžití se v suburbánních lokalitách často omezuje na stávající vybavenost původních obcí. Většina obcí má sice fotbalové hřiště, ale příznivci jiných aktivit jsou nuceni za svými koníčky dojíždět do jádrového města. Vhodným řešením by byla např. spolupráce mezi malými sídly, která by se zaměřovala na funkční rozmanitost sportovních aktivit, obnovu poutních cest či propojených cyklotras.

Doprava
Doprava ve městě je nejen funkční složkou zabezpečující přepravu osob nebo nákladů, ale je i fenoménem, bez kterého si nedokážeme představit dnešní život. Ovlivňuje charakter prostředí města, je městotvorným prvkem. Urbanizační rozvoj měst značně ovlivnil konec 19. století nejprve vznikem železnice, následně vývojem městské kolejové dopravy. První formy suburbánních sídel vznikaly podél železničních tratí. Zatímco rozvoj prvních suburbií byl ovlivňován dopravou, dnešní sídla dopravu ovlivňují.Chybějící nabídka základních funkcí v našich suburbiích je hlavním důvodem závislosti na jádrovém městě. Zvýšená dojížďka obyvatel za denními potřebami způsobuje jeden z největších regionálních problémů – nárůst intenzity individuální dopravy v oblasti vnějšího města.

Příklady zahradních měst poukazují na důležitost 3 aspektů ovlivňujících provozní vztahy mezi sídlem a jádrovým městem:

  • nabídka různých způsobů dopravního napojení najádrové město.

Napojení satelitních zahradních měst na jádrové městoje založeno na prostorově segregovaném způsobu dopravy s krátkými intervaly (rychlodrážní železnice, tramvaj, samostatný autobusový pruh). Kvalita spojení vychází z alternativního způsobu dopravy k automobilu, který nabízí plynulý způsob dopravy s minimem zastavení mimo zastávky. Teprve kvalitní infrastruktura hromadné dopravy a její cestovní rychlost může konkurovat automobilu.

  • přítomnost cílů v místě bydliště a jejich dostupnost (důraz i na nemotorizovanou dopravu)

Blízkost atraktivních cílů v místě bydliště a jejich bezpečná dostupnost pro všechny obyvatele (seniory, děti, pohybově omezené, méně majetné) redukuje potřebu používat automobil v sídle. Alternativní nabídka dopravy v místě bydliště zaměřená na nemotorizovanou dopravu podporujeobyvatelnost a živost území (obr. 8). Alternativní způsoby dopravy se stávájí atraktivní vytváří-li propojené sítě nebo pokud poskytují časově méně náročné řešení (obr. 9).

08_alternativdoprava_Letch

Obr.8 Důraz na nemotorizovanou dopravu s prioritou pěších.

09_provoznivazby

Obr.9 Schémata fungujícího použití alternativní dopravy.

  • kvalita veřejných prostorů spjatých s dopravou (zeleň, materiály povrchů, preference MHD a pěší dopravy…).

Příklady zahradníchměst prokazují, že vytváření veřejných prostorů nijak nelimituje tvorbu silnic ani neomezuje parkovací stání. Veřejné prostory spjaté s dopravou mají za cíl zatraktivnit území pro člověka – cestami pro pěší, přilehlou zelení, tvorbou cyklotras, atd. a dále vytvořit pro účastníky provozu bezpečné prostředí. Parter západoevropských měst v minulých dvou desetiletích a v současnosti vmnohém ovlivňují stavební opatření budovaná za účelem preference MHD. Jedná seo škálu prostorových úprav od vyčleňování samostatných jízdních pruhů pro MHD, zatravněné tratě k oddělení tramvajového tělesa od komunikace po zřizováníspolečných jízdních pruhů a zastávek autobusů a tramvají. Spolu s preferencí a vlastním trasováním MHD rostou již zmíněné nároky na pěší dopravu, která si klade kromě funkčnětechnického řešení i požadavky estetické.

Případová studie – Aglomerace Nantes
Nantes je sídelním centrem regionu Pays de la Loire na západním pobřeží Francie. Svoji kulturou, urbanistickým a dopravním řešením na regionální úrovnivytváří jeden z nejtypičtějších příkladů uceleného regionu. Město na sebe váže satelity vytvářející převážně paprskovitou strukturu komunikačních a sídelních vazeb. Hlavní funkce satelitů se neomezují na pouhé přenocování obyvatel pracujících v Nantes. Každý ze satelitů poskytuje jádrovému městu něco navíc (obr.10). V La Chapelle/s E. je to rekreace na vodě, v Coueronu jezdectví, Carquefou je centrem kvartéru. Satelitní čtvrtě jsou řešeny komplexně, mají vždy své malé centrum. Původní jádra suburbánních sídel jsou revitalizovaná, slouží jako živá centra sociálních vazeb. Díky aktivní osvícené politice vystupují satelity Nantes jako soběstačná sídla s lokálními centry, jež obklopuje kultivovaná krajina. Pro většinu francouzských center jecharakteristická tradice sobotních trhů. Tu podporuje navíc politika státu tím, že o víkendu uzavírá většinu supermarketů.

10_nantes_schema_funkce

Obr.10 Satelity v aglomeraci Nantes poskytují jádrovému městu různorodé aktivity.


Případová studie – La Chapellesur Erdre
Satelitní město nabízí svým obyvatelům zázemí, občanskou vybavenost i možnost zaměstnání. Jádrovému Nantes poskytuje jednak pracovní síly, ale také kontakt s přírodním rámcem. Říčka Erdra na západním okraji městečka La Chapellea upravené okolní břehy jsou vítaným místem krátkodobé rekreace obyvatel Nantes (obr. 11).

11_rekreace

Obr. 11 Chapelle sur Erdre s rekreačním charakterem.

Případová studie – Carquefou
Roku 2009 byla dokončena obytná lokalita s vědecko-výzkumným centrem. Technopolitní lokalita doplňuje původní obec a dávájí v rámci aglomeraci nový význam. Lokalita tvoří samostatné komplexní území navazující na stávající obec. Začlenění moderního areálu do zeleně změkčuje rozdíl mezi původním sídlem a moderní architekturou (obr. 12).

12_Carquefou

Obr.12 Carquefou s technopolitním areálem.

Alena Mocová
12.01.2011



Literatura

BAŠE, M. (2006): Sídla a stavby na venkově. Česká technika - nakladatelství ČVUT

CÍLEK, V. (2005): Krajiny vnitřní a vnější. Nakladatelství Dokořán, Praha

DAY, Ch. (2004): Duch a místo. Uzdravování našeho prostředí. Uzdravující prostředí. Vydavatelství ERA, Brno.

GEHL, J., GEMZØE, L. (2002): Nové městské prostory. Vydavatelství ERA, Brno.

HAASE D., NUISSL H. (2007): Does urban sprawl drive changes in the water balance and policy?: The case of Liepzig, Germany

HNILIČKA, P. (2005): Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů. Vydavatelství ERA, Brno.

MADDEN, K. (2003): Utváření místa: příručka k vytváření kvalitních veřejných prostranství. Nadace Partnerství. Brno

MAIER K., ŘEZÁČ V. (1997): Ekonomika v území. Urbanistická ekonomika a územní rozvoj. ČVUT, Praha

SCHMEIDLER, K. (2009): Ekologický způsob mobility: Chůze v urbánním prostředí. EKO - EKOLOGIE A SPOLEČNOST, 2009, roč. XX, č. 4, s. 14 - 19

(c) Irena Půžová